Paulo Coelho není v literárním světe neznámým jménem. Mnozí jeho čtenáři jej považují za duchovního guru. Ale jak sami víte, každá mince má dvě strany. Na té druhé jsou kritikové, kteří tvrdí, že Coelho jen recykluje příběhy, které tady byly dřív. Po přečtení knihy Veronika se rozhodla zemřít jsem se konečně i já zařadila.

Víte, ze závisti jsem už naštěstí dávno vyrostla, ale přeci jen existují jedinci, kteří ve mě tuhle emoci vzbuzují. Nejsou to ale ti nadprůměrně inteligentní, nechutně bohatí nebo andělsky krásní. Jsou to ti, kteří mají ten perfektní smysl pro organizovanost a vše stíhají v termínech. Lidé s diáři, plánovači a to do listy.

V minulém týdnu jsem se konečně dostala ke knize, která mi v knihovně leží už dlouhou dobu. Pocit, že ji mám mi evidentně dva roky stačil. Ale jak se říká, lepší teď než nikdy, takže jsem se plná očekávání pustila do Tampy.

Kniha má strašně zajímavý námět. Má zvědavost se však točila okolo toho, jak si autorka Alissa Nutting s tímhle kontroverzním tématem popere. Očekávala jsem smršť zvrácených myšlenek, a těch se mi taky dostalo.

Tampa je plná ukázek snahy o psychologickou manipulaci mužů i čtenáře. Sledujete zpověď chladné, vypočítavé, provokující a krásné učitelky Celeste, která si hraje se zoufalými dospívajícími chlapci jako kočka s myší. Doma má o pět let staršího manžela, kterému mu snaží vyhýbat co to jde. Pro své touhy totiž hledá někoho mladšího, někoho, kdo ještě nemá občanku. Někoho jako je Jack, žák z její třídy, který splňuje její kritéria nepříliš sebevědomého chlapce bez akné a schopnosti držet jazyk za zuby. Jacka svede a využívá ho pro své sexuální potřeby. Amorálnost bývá vzrušující, pravda krutá a Celeste si Komenského stezku v pouti rozkoše náležitě užívá.

Připadá mi, že Alissa Nutting příliš tlačila na pilu, aby postavu Celeste vykreslila chladně a bezcitně. Pokud však jejím záměrem bylo mimo jiné ukázat, že nejen muži jsou těmi sexuálními predátory, ale i ženy dokáží být pěkná monstra, povedlo se. V jedné recenzi jsem četla, že hlavní hrdinka svým chováním připomíná Hannibala Lectera. Já v její osobnosti vidím i kousek Amy ze Zmizelé - jednoduše geniálně podlá ženská. Já jsem byla přímo rozhořčena tím, jak jí vše prochází a zákon se jí netýká jen proto, že je ta "pravá od Mattela."

Kniha se sice tváří po většinu dost lacině, ovšem některé scény naprosto vytrhávají čtenáře z předem nastavených kolejí.  Nehledejte v příběhu romantiku a lásku, je to všechno jen o sexu, který není ukryt za žádné metafory. Není to kniha pro pohodu, není to kniha pro romantické chvíle, ale je to dílo, do kterého se ponoříte jako do vody v řece.

Je pro mě velmi těžké Tampu zhodnotit. Myslím, že je to smělý a dobře promyšlený debut, inspirovaný skutečnými příběhy, které Alissa Nutting přenesla na papír do pevné vazby. Líbil se mi námět, prostý "tah na branku" co se stylu psaní týče a to, jak moc jsem nenáviděla hlavní hrdinku.

Když si do google zadáte "humor v literatuře", vyskočí na vás přibližně 10 400 000 výsledků, které vám nabízejí definice slov satira, ironie, sarkazmus, fraška či anekdota. O to méně práce pro mě.

Když čteme knihu, v podstatě necháváme autora, aby nás vzal za ruku a zavedl na místa, o kterých se nám ani nesnilo. Od roztomilého Smaragdového města, přes půvabný Kamelot až po nebezpečný Essos. A ačkoliv moc nečtu fantasy, jsou knihy, jejichž prostředí mě prostě doslova očarovala.

Znáte ten pocit. Někdo se vás zeptá, jaká je vaše nejoblíbenější knížka a vám se najednou v hlavě zběsile roztočí kolečka. Ti slabší jedinci dojdou až k nervovému zhroucení. Není to tím, že by nevěděli, ale vybrat si v tom nepřeberném množství titulů je prostě nad síly obyčejného smrtelníka. Každá kniha má svůj půvab, je ve své podstatě vznešená a vybrat jen pár z nich může být frustrující.  Chce to důkladně promyslet, pořádně připravit a sebrat odvahu jít s kůži na trh. Já evidentně postrádám pud sebezáchovy (ale za to asi patřím k těm rozhodnějším) a stvořila jsem žebříček svých aktuálně nejoblíbenější knih, které si kdykoliv opět ráda přečtu.

Anotace: Mickey objeví v muzeu dva tisíce let starou sochu Rose. Doktorovi je jasné, že se s TARDIS zanedlouho přenesou do starověkého Říma, aby našli tvůrce sochy.. Když se tak však stane, záhy zjišťují, že odhalit tajemství bude komplikovanější, než očekávali. 

Doctor Who je dnes už celosvětovým fenoménem, u kterého se vystřídalo hned několik generací a stále si získává další. Kultovní britský seriál běží s přestávkami již od roku 1963 a postava Doktora se stala nedílnou součástí fantastické popkultury, díky které už nikdy nebudete vnímat šroubováky a telefonní budky stejně jako dřív. Není divu, že seriál následovaly i knihy. Ačkoli v zahraničí vyšly na motivy excentrického chlápka s modrou budkou stovky povídek, v českém a slovenském překladu známe zatím jen dvě - Závoj smutku a Dálecká genarace. Recenzi na první zmíněnou si můžete přečíst i tady na blogu, na druhou se teprve můžete těšit. Teď tu pro vás mám "The Stone Rose", příběh desátého Doktora a jeho společnice Rose, který si tak jako já můžete přečíst volně na internetu.

Oficiální anotace: Erwin Schrödinger, Robert Schumann, Friedrich Nietzsche, Herman Melville – tato zvláštní, nesourodá skupina se střetává v knize Andrewa Crumeyho Schrödingerova velryba. Ti všichni mají nějaký vztah k Harrymu Dickovi, stiženému ztrátou paměti, a fyzikovi Johnu Ringerovi, jenž se dostane do konfliktu s provozovateli vysoce nebezpečné elektrárny. Schrödingerova velryba je techno-thriller, částečně historická fantasy, ale zároveň román, který klade provokativní otázky a zpochybňuje jasné oddělení filosofie, mystiky, vědy, umění, pseudovědeckých teorií a politiky.

Jako je Reinerův Román o Ivanu Blatném reflekcí života českých básníků nebo nebo Smrt múz Marie Michlové sondou do životů Skotských literárních velikánů, Schrödingerova velryba ve stejném, byť poměrně fantaskním duchu zachycuje a popisuje životy hned několika rozličných historických osobností z různých polí působností. Skotský autor Andrew Crumey vytvořil opravdu zvláštní příběh, ke kterému je ale zapotřebí mentality náruživého křížovkáře.

"Nothing was ever wasted. Millions of lives depended on this system of planning. A thing of no use could shatter everything." (Stuff)

Bylo nebylo, chudý farmář našel na své zahradě růst podivnou věc. Neměla žádnou vůni nebo chuť a vlastně ani tvar. Velmi brzy se však tahle záhadná věc rozšířila do celého světa a způsobila mezi lidmi pořádný rozruch. Ale co byla zač?

Přemýšleli jste někdy o tom, jak by vypadala další pohádka bratří Grimmů, kdyby potkali George Orwella? No, zkrátka moderní kritika kapitalismu s pohádkovým nádechem. Krátká povídka "Stuff" skotského autora Ewana Morrisona byla původně napsána pro jeho děti, aby je poučil o komunismu a nekonečném materialismu.

Česká literatura je u nás čtenářsky trošku na okraji zájmu. Žebříčky prodejnosti ovládají především zahraniční autoři jako John Green, Veronica Roth, Suzanne Collinsová, James Dashner nebo J. R. Ward. Přitom naše literární scéna není nijak chudá, naopak má velmi široký záběr - od dojmové tvorby Jáchyma Topola, přes obdivovaného a zároveň zatracovaného Miloše Urbana, až po populárního Michala Viewegha. Jeden by se až nestačal divit, jak rozmanitá dokáže být. Ale protože ji většina čtenářů netouží dát šanci, nezjisti to. Proč?

Oficiální anotace: Prosinec v Kymlinge. Členové Hermanssonovy rodiny se scházejí, aby oslavili dohromady stopětileté výročí – otec Karl-Erik slaví 65 a nejstarší dcera Ebba 40 let. Nic se ale nedaří tak, jak to bylo naplánováno. V noci před „velkým dnem“ si Robert, černá ovce rodiny a nechvalně známá „celebrita“ z reality show „Zajatci z ostrova Koh Fuk“, vyjde na procházku a už se nikdy nevrátí. A příští noc zmizí beze stopy Ebbin syn Henrik. Jedná se ozvláštní případ, kterému má přijít na kloub italsky vyhlížející kriminální inspektor Gunnar Barbarotti. Může to být náhoda, že dva lidé ze stejné rodiny odejdou pouhý den po sobě z téhož místa? Nebo se to děje podle plánu? Existuje mezi událostmi nějaká souvislost?