Recenze: Jonas Jonasson - Stoletý Stařík, Který Vylezl z Okna a Zmizel

Oficiální anotace: Allan Karlsson má narozeniny. Je mu sto let. Vlastně důvod k oslavě. Starosta i místní tisk se připravují na velkolepou oslavu, stoletý stařík má však docela jiné plány; jednoduše zmizí - a brzy je celé Švédsko kvůli jeho útěku vzhůru nohama. Jenže s podobnými věcmi už má Allan své zkušenosti - v mládí koneckonců uvedl do zmatku celý svět. 

Jestli hledáte knihu, která vám svou tragikomickou absurdností vykouzlí úsměv na rtech, tak Stoletý stařík je přesně to pravé. Bláznivá, obscénní a alkoholicko-flegmatická sonda do světových dějin 20. století, shrnutá v životě jednoho člověka, který má rád výbušniny, vás bude bavit od začátku do konce.

Alan Karlsson není žádný nudný důchodce, který si počůrává trepky. Na svůj věk se naopak vůbec necítí a už vůbec nechápe to pozdvižení kolem oslavy jeho stých narozenin. Jak napovídá název knihy, Alan jednoduše vyleze z okna a z domova důchodců zmizí. Tím se spustí řetězec událostí a čtenář se stane svědkem jednoho neuvěřitelného dobrodružství. Optimistický a vynalézavý stařík najednou cestuje po Švédsku, s sebou tahá kradený kufr, patřící  místnímu motorkářskému gangu s neuvěřitelnou sumou peněz a u toho poznává nové přátelé. V průběhu děje se k němu přidává neškodný zlodějíček Julius, prodavač se všemi možnými vysokoškolskými tituly Benny, rudovlasá „Kráska“ Gunila a její slonice Sonya. Ti všichni společně prchají členům gangu „Never again“, který chce svůj kufr za každou cenu zpátky.

To ale ještě není nic proti retrospektivním epizodám! Z nich se dozvídáme, že vykastrovaný pyrotechnik-samouk se shodou okolností připletl ke každé důležité události minulého století. I když ho politika nikdy nezajímala, čirou náhodou se přátelil s generálem Frankem, prezidentem Trumanem či Mao Ce Tungem. Pomohl Američanům i Sovětům sestrojit atomovou bombu, dělal špiona v Moskvě, pět let strávil v gulagu, kde poznal Herberta, dementního bratra Alberta Einsteina... a to všechno je vylíčeno jako naprostá shoda náhod. Alan se naopak snažil být nekonfliktní, nejvíc v životě si přál klid a dostatečný přísun panáků, jenže znáte to, věci prostě nejdou vždy podle plánu.


Přečetla jsem několik recenzí, které porovnávaly tento román s filmem Forrest Gump. Podle mě je jediná podoba v zapojení hlavního hrdiny do klíčových historických událostí a paralelní prolínání současnosti a minulosti. A tady to končí. Stoletý stařík není žádný sentimentální příběh s hlubokou myšlenkou, autor Jonas Jonasson naopak geniálně pracuje s černým humorem a excentrickou ironií. Vždyť se tam vlastně pořád umírá! V okamžiku, kdy tenhle švédský maniak uteče z domova důchodců, ukradne kufr, omylem se svou družinou zavraždí hned několik lidí. Jenže ono je to psáno tak, že vám to ještě připadá milé a zábavné. Alan je také na rozdíl od Forresta Gumpa velmi inteligentní. Ačkoliv nedokončil ani základní školu, už ve svých deseti letech dokázal vyrábět výbušniny. Jeho otec odjel propagovat kondomy do Ruska a jediné, co po něm zůstalo, byla dřevěná matrjoška. Když i jeho máma brzo umřela na tuberu, aby se Alan nenudil, odpaloval figurky z matrjošky. A pak kadibudku a pak… už to krapet přežene a skončí v blázinci. Odtud později zamíří do Španělska, Ameriky, Ruska...a začíná celá zmiňována eskapáda dobrodružství.

Další věc, kterou bych ráda neopomenula, je filmové zpracování. Vím, že není úplně férové srovnávat film s knižní předlohou, ale opravdu mě mrzelo, že scénáristé vynechali čtvrtinu děje a poměrně dost věci zbytečně upravili. Například, že z mužské postavy udělali ženskou postavu, že herci jakoby naschvál vypadali přesně naopak než v knize, nebo že změnili příběh, jak se dostala slonice ke Gunile. Úplně opomenuto bylo krásně popsané putování přes Himaláje a Kim Čong-li, scéna, kdy Alan řekne Stalinovi, ať si oholí knír a další množství vtipných momentů. Uvědomuji si, že nacpat tak obsáhlou knihu do filmu by bylo nemožné, ale tolik podstatných změn jsem nečekala. Myslím, že nebyl úplně využit potenciál knihy.

Na knize se však těžko hledá něco, co by se dalo zkritizovat. Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel je ve své podstatě úplně jednoduchá četba, příjemná a hlavně zábavná – zkrátka to pravé, když si chcete vyčistit hlavu a upřímně se zasmát. Jonas Jonasson podle mě stvořil další legendární literární postavu, kterou si prostě nejde nezamilovat.
zdroj: csfd