Recenze: Gayle Forman - Jestli zůstanu
Od své známé jsem dostala tip na údajně strhující film "Zůsťan se mnou". Tradičně jsem zabrouzdala na csfd a film si důkladně proklepla. Samozřejmě mi neušlo, že má knižní předlohu. Tradičně jsem pro změnu zabrouzdala na databázi knih a zopakovala celý proces proklepávání. A jelikož mám teď v oblibě spíše kratší knížky, protože mi v kabelce nezabírají tolik místa, přiznám se, že skromný počet stran byl rozhodující faktor, že se raději pustím do knížky. Tedy konkrétně její pdf podoby.
Existují dva druhy knih, ty, po jejichž přečení se vám vzpomínky na příběh a jeho hrdiny rozprchnou a nebo takové, které vás v hlavě budou ještě dlouho strašit. Jestli zůstanu od americké spisovatelky Gayle Forman patří do kategorie druhé.
Dojemná a zároveň oddechová kniha s rychlým tempem, prostým stylem a bez nečekaných zápletek se svými pouhými 184 stránkami dokazuje, že v jednoduchosti je zkrátka síla. Děj sledujeme prostřednictvím retrospektivního vyprávění hlavní hrdinky a zároveň jediné přeživší hrozné autonehody Mii, která nás skrze své vzpomínky seznamuje se svým životem před nehodou a prolíná jej do přítomnosti. Současně je Mia fyzicky v komatu a připoutaná k nemocničnímu lůžku, zatímco její duše bloudí po nemocnici, sleduje nešťastné příbuzné a své přátelé, kteří si přejí, aby si alespoň ona vybojovala život. Ale co Miu čeká, když se vzbudí? Přišla o milované rodiče i mladšího bratra. Má vůbec cenu chtít se vrátit?
Ze začátku se kniha tvářila jako klasická teen romance, proti kterým mám jisté vyhrády, ale v postupně se ukázalo, že je příběh veden mnohem více do hloubky. Otázky jako jakou moc má v životě náhoda, která v příběhu sehraje svou roli hned několikrát nebo váhání a hodnocení, zda to či ono je či bylo správné, pěkně pohly mými myšlenkovými závity.
Příběh naštěstí není jenom o umírání. Z velké části je i vyprávěním o zrození velké lásky mezi hlavní hrdinkou a sympatickým muzikantem Adamem. Byla to hudba, která ty dva svedla dohromady a byla to hudba, která značně posílila mé nadšení z knihy. Tak jako Mia miluju klasickou hudbu a tak jako její rodiče i Adam miluju rock a všechny jeho podoby. Vidět na každé třetí stránce jména jako Alice Cooper, Velvet Underground, Nirvana, Jonathan Richman, James Taylor, Coltraine, Bach, Sostakovič nebo Sinatra byla jedna radost.
Knížka má však jedno velké mínus - splňuje snad všechna klišé klasické červené knihovny. I když jsem si to pocelou tu krátkou dobu čtení uvědomovala, vlastně mi to tolik nevadilo, stejně jako fakt, že už mi bylo od začátku jasné, jak to celé dopadne. Obdivovala jsem autorčin hudební přehled, zmíněný jednoduchý styl psaní, krátké dialogy a nulové dalekosáhlé popisy. I přes to totiž čtenáři předala z příběhu vše, co bylo třeba.
Jestli zůstanu nijak zvlášť nevyčnívá z řad obyčejných literárních příběhů, ale pokud po ni sáhnete, rozhodně neuděláte chybu. Otevřený závěr byl přesně podle mého gusta, ovšem ten, kdo si nerad sám domýšlí konce, nejspíš moc nadšený nebude... V tomto případě doporučuji pokračovat druhým dílem!
ZA MĚ: 60%
0 komentářů