Recenze: Pascal Mercier - Lea
Anotace: Příběh Ley, mladé dívky, která se po smrti matky uzavřela do sebe před celým světem, a teprve zvuk houslí ji navrátí zpět do života. Ukáže se, že má neobyčejné muzikální nadání, okamžitě začne doufat v hvězdnou kariéru houslistky a netrvá to dlouho a publikum jí leží u nohou. Její otec pro ni sice chce to nejlepší, ovšem je to právě on, kdo dokoná její neštěstí…
Atraktivní a zároveň tajemná obálka v kombinaci s dobře sepsanou anotací dokáže uhranout nejednoho knižního čtenáře. I já se do téhle dobře utkané sítě lapila. Do sítě dramatického příběhu o bolesti, neporozumnění a postupné destrukci jedné rodiny. Do příběhu, který občas působí jako klasické klišé, ale zároveň je naplněný počtem filozofických úvah o křehkosti lidské duše.
Svůj příběh vypráví zoufalý otec Martijn van Vliet jinému muži, se kterým se náhodně seznámil v kavárně. Po smrti své ženy Cecílie zůstal na výchovu jejich devítileté dcery Ley úplně sám. Aby nemyslela na smrt své matky, snažil se ji vyhovět i v těch největších maličkostech. Během jedné jejich cesty uhranul Leu líbivý zvuk houslí, na které hrála tajemně zahalená houslistka na tamním vlakovém nádraží. Lea byla její hrou unešená a zatoužila po své vlastní kariéře na tento hudební nástroj. Otec se Leu v tomto snu rozhodl podpořit, doufajíc, že jí hra na housle pomůže překonat období po ztrátě matky. Lea trénovala v den i noc, na úkor školy a osobního života. Sálala z ní až hmatatelná náročnost na samu sebe a tato náročnost vrhala stín nedokonalosti na ostatní, kteří se cítili malí a bezcenní. Její život formovaly a naplňovaly jen noty a tony.V sedmácti ji na hudební soutěži objeví legendární houslista David Lévy, do kterého se Lea zamiluje a příběh začne pomalu, ale jistě gradovat. V jejich dvaceti letech je z ní už obrovská hudební hvězda, která vyprodává místá v hudebních sálech po celém světě, ale na žádném z nich nikdy nesedí její otec. Jsou ve vztahu k sobě jako dva magnety, jejichž póly se odpuzují. Van Vlieta to ale narozdíl od jeho dcery mrzí a chtěl by to napravit.
Když David Lévy představí Lee svou snoubenku, její křehká duše se roztříští na nesouvislé fragmenty a sekvence, mezi nimiž přestane existovat spojení. Otec to začne vnímat jako příležitost upevnit jejich vztah a rozhodne se pro obrovsky riskantní čin....
Smutek a ponurá atmosféra prostupuje knihou tak dramaticky, že potlačuje všechno ostatní a celou dobu čekáte jen na to, co dokoná tu tragédii, která je zmiňována na každé třetí stránce. Vyprávění je chaotické, občas jsem se ztrácela v tom, co je vzpomínka a co přítomnost. Obě hlavní postavy, otec a dcera, jsou neskutečně otravné a jejich chování úplně iracionální. Otcova autorita tu dostála takového dna, ke kterému by snad žádný rodič neklesnul. Pořád se mi hlavou honily otázky "Jak ji to může dovolit? Proč se ji tak bojí? Vždyť je to jen rozmazlený povrchní fracek."
Ale abych nebyla jen kritická, líbila se mi myšlenka uvědomění si vlastní konečnosti a pomíjivosti snů. Pascal Mercier používal krásný květnatý jazyk, za jehož překlad si Radka Denemarková zaslouží uznání. Takže v tomto případě jde hlavně o to číst a vychutnávat slova!
ZA MĚ: 55%
zdroj: Pinterest
0 komentářů