Recenze: Paulo Coelho - Veronika se rozhodla zemřít

Paulo Coelho není v literárním světe neznámým jménem. Mnozí jeho čtenáři jej považují za duchovního guru. Ale jak sami víte, každá mince má dvě strany. Na té druhé jsou kritikové, kteří tvrdí, že Coelho jen recykluje příběhy, které tady byly dřív. Po přečtení knihy Veronika se rozhodla zemřít jsem se konečně i já zařadila.

Od Paula Coelha jsem už četla knihu Alef, kterou jsem si koupila před dvěma lety v antikvariátu na festivalu Colours of Ostrava. Anotace hlásala velkou duchovní pouť, ale realita spočívala v pseudofilozofickém putování vlakem bez pořádné pointy a s umělými příběhy. Nechtěla jsem autora hned odepsat, tak jsem si v jeho bibliografii našla knihu, která mi byla příběhem velmi blízká.

Kniha Veronika se rozhodla zemřít vypráví o mladé a krásné Veronice, která je zhnusená svým stereotypním životem a omezenou společností, která je pro ní jen obyčejným stádem ovcí a rozhodne se zabít. Po nezdařené sebevraždě se ale probudí v sanatoriu Villete, kde se dozvídá, že její srdce bylo vážně poškozeno a zbývá ji jen krátký čas než opravdu zemře.

První půlka kniha je dobrá. Dozvídáme se hlavní motivy k Veroničině sebevraždě, které sice postrádají pořádný důvod, ale svým způsobem se dají pochopit. Až v psychiatrické léčebně po seznámení se s osazenstvem, se kterým se čtenář rychle sžije, začíná nějaký příběh. Bohužel pak ale přijde druhá polovina a knize pomalu, ale jistě začne docházet dech, protože vlastně není ani tak o čem vyprávět, neděje se nic nového a příběh už jen tak doklopýtává k finále, které je navíc předvídatelné.

Jedno z pozitiv příběhu ale je, že nesklouzne do laciného klišé o rozmarné holce, která neví, co chce, a tak skončí v psychiatrickém zařízení, které se řídí pouze pravidly bez emocí. Veronika svým gestem protestuje proti stereotypu okolního světa, který se vyznačuje  neupřímnou konvencí a sobeckými projevy. I ten na první pohled bezcitný personál v podobě zdravotních sester a doktora se v závěru odhalí jako chápající a citliví lidé, kteří významnou měrou přispěli k tomu, aby si Veronika vážila každé minuty na světě. Nicméně příběh je protkán rádoby filozofickými citáty a úvahami, které mi připadaly, že jsou do textů nastrčené až příliš na sílu. Přes svoji snahu stvořit opravdový příběh o palčivém problému dneška Coelho jen sepsal slova do placatého tématu. Veronika postrádá hloubku, a přestože téma románu mělo být žhavě současné a mělo rezonovat s člověkem, který se s myšlenkami zbytečnosti potýká prakticky denně, nepřineslo nic objevného.

Abych to nějak shrnula. Kniha je napsána jednoduchým a čtivým stylem. Pochopitelně je to také pastva pro oči, co se slovních obratů a citátů týče, ale být jich méně, nebude kniha působit tak "rádoby." Veronice přineslo její rozhodnutí zemřít to nejdůležitější - umění žít. Nicméně celý román kvůli tomuto předvídatelnému moudru není nutné číst...

Zdroj fotky: zde