čtenářský koutek

Nina George - Levandulový pokoj


Oficiální anotace: Pařížský knihkupec Jean Perdu ví naprosto přesně, jaká kniha dokáže zmírnit určitou bolest duše. Na své lodi plné knih, kterou nazval Literární lékárna, prodává romány jako medicínu pro život. Jen sám sebe nedokáže vyléčit. Už jednadvacet let se trápí odchodem krásné provensálské dívky Manon, která ho opustila, když v noci spal. Nezůstalo mu po ní nic, jen dopis, který se nikdy neodvážil otevřít a přečíst. Až do letošního léta… 
 
Jemně napsaná kniha o muži, který kdysi dávno ztratil svou velkou lásku a tím pádem i schopnost milovat. Německá spisovatelka Nina George vytvořila neskutečně romantický příběh o tom, co leží na dně lidské duše. Ale nejen to. Je to také příběh, díky kterému pochopíte, jak důležitá může být v našem životě zdánlivě obyčejná kniha.

I když je Levandulový pokoj protkán obrovskou škálou emocí a zajímavým konceptem, příběh Jeana Perdua mě moc nepřesvědčil. První kapitoly však začaly dobře. Myšlenka knihkupectví, jehož všímavý majitel předepisuje zákazníkům knihy přesně na míru je prostě geniální. Vidí v lidech jejich sny, tužby a snaží se jim pomocí vhodné knihy k nim najít cestu. Jen škoda, že tuto schopnost nedokáže využít na svůj vlastní žal. Před lety byl ale ještě šťastný, a to díky jediné ženě. Dal jí nejen své srdce, ale i svou duši. Byla jeho smysl života, důvod, kvůli kterému se těšil dalšímu dni, vzduch, který dýchal, paprsek slunečního svitu na jeho tváři. Do doby, než jedné noci beze slova zmizela a spolu s ní odešlo i všechno to krásné, co Jean Pedu prožíval. Teď mu společnost dělají dvě kočky, otravní sousedé a zákazníci v jeho knihkupectví. Celá léta tráví uzavřený do sebe a svých knih, než osud zamíchá kartami a shodou náhod konečně otevře dopis, který jako jediný Perduova jediná láska Manon po sobě zanechala. Zmatený Jean Perdu je náhle odhodlán změnit svůj život a společně s Maxem Jordanem, mladým spisovatelem otráveným svou slávou, vypluje se svou lodí vstříc nalezení nové životní cesty. Dějem se proplétají jeho vzpomínky a také úryvky z Manoniných cestovních deníků.
Tady už se příběh začal  vléct, stával se až nesnesitelně nudným a předvídatelným. Nerada kritizuji knihy, ale ten sentiment, který vás provází v podstatě od začátku až do konce, začne být časem neskutečně iritující. Rádoby vtipné situace, do kterých se hlavní dvojice dostávala, nebyly vůbec vtipné a  hrdina občas působí jako nemastná a neslaná postava. Možná jsem to ale jen nečetla v tom správném rozpoložení. Každopádně bych alespoň ráda vyzdvihla styl psaní autorky. Svými slovy dokázala kouzelně popsat Pařížskou atmosféru, až jsem měla pocit, že jsem se nacházela právě na stejném místě, jako hlavní hrdinové, ochutnávala místní pokrmy a užívala pohled na poklidnou hladinu Seiny. Opravdu. Díky květnatým hrátkám se slovíčky Niny George a jejím metaforám vnímáte děj všemi smysly. Vidíte barvy, cítíte chutě a vůně.

Je pro mě velmi těžké vyjádřit své pocity z knihy. Na jednu stranu jsem měla potřebu si ze vší té romantiky píchat inzulín, ale na druhou stranu přiznávám, že mě tento hořkosladký melancholický příběh občas zahřál u srdce a připomínal mi některé momenty i z mého života – smutek z nevyužitých příležitostí, nedůvěra ve vlastní sílu, nízké sebevědomí nebo potlačené sny. Typicky lidské chyby. Přišlo mi však absurdní a nepřirozené, že odmítal přečíst dopis, který mu Manon zanechala. Člověk je odjakživa tvor zvědavý a určitě by nikdo dobrovolně nechtěl žít v neuzavřené kapitole svého života. 

Přesto je Levandulový pokoj vlastně půvabná kniha nejen o lásce a Paříži, ale také o přátelství, smutku i radosti, starých příbězích a to všechno popsáno s francouzskou elegancí. A pokud budete knihu brát jako oddechové čtení, nebudete vůbec zklamáni. 

HODNOCENÍ: 53%

Ajvy

Přečtěte si také

0 komentářů

Sledujte nás na instagramu