Recenze: Andrew Crumey - Schrödingerova velryba
Oficiální anotace: Erwin Schrödinger, Robert Schumann, Friedrich Nietzsche, Herman Melville – tato zvláštní, nesourodá skupina se střetává v knize Andrewa Crumeyho Schrödingerova velryba. Ti všichni mají nějaký vztah k Harrymu Dickovi, stiženému ztrátou paměti, a fyzikovi Johnu Ringerovi, jenž se dostane do konfliktu s provozovateli vysoce nebezpečné elektrárny. Schrödingerova velryba je techno-thriller, částečně historická fantasy, ale zároveň román, který klade provokativní otázky a zpochybňuje jasné oddělení filosofie, mystiky, vědy, umění, pseudovědeckých teorií a politiky.
Jako je Reinerův Román o Ivanu Blatném reflekcí života českých básníků nebo nebo Smrt múz Marie Michlové sondou do životů Skotských literárních velikánů, Schrödingerova velryba ve stejném, byť poměrně fantaskním duchu zachycuje a popisuje životy hned několika rozličných historických osobností z různých polí působností. Skotský autor Andrew Crumey vytvořil opravdu zvláštní příběh, ke kterému je ale zapotřebí mentality náruživého křížovkáře.
Nápaditý, ale náročný spekulativní román zaujme především čtenáře s hlubokým zájmem o teoretickou fyziku, aplikovanou filozofii a alternativní historii. Crumey je ukázkový druh romanopisce, který umí úžasně pracovat s metafikcí jakožto literárním žánrem. Vytvořil imaginární světy, ve kterých potkáte osobnosti jako je Schrödinger, Schumann, Nietzsche i Melville, a společně s hlavními hrdiny Harrym Dickem a Johnnem Ringerem se postupně dozvíte, co mají tito pánové společného.
Začátek je jednoduchý. John Ringer obdrží záhadnou sms, která vyvolá sérii událostí, jež jej dovedou k objevení tajného výzkumného centra v malé Skotské vesničce. Potkává se zde s bývalým studentem, který nyní pracuje na zařízení, které má změnit povahu reality a dokonce může způsobit kolaps vesmíru v celém časoprostorovém kontinuu.
Kniha skáče mezi příběhy univerzitního učitele kvantové fyziky Johna Ringera a Harryho Dicka, muže, který se probudil v nemocnici s anomální poruchou paměti, díky čemuž nedokáže oddělit fakta od fikce. Situace Harryho připomíná výňatky z novely německého spisovatele Thomase Manna. Zápletka je totiž soustředěna do tajemné horské nemocnice ve Skotské vysočině, kde se prolínají příběhy Roberta Schrumanna, který pobýval na podobné klinice v Německu a Schrödingerovi návštěvy Alpského sanatoria, které jsou dohromady ozvěnou známého Kouzelného vrchu.
Netrvalo dlouho a došlo mi, že jsem se chytila do komplikovaného bludiště paralelních vesmírů, kde není nic, jak se zdá. Několikrát jsem knihu odložila s tím, že fyzici jsou opravdu blázni, kterým v hlavě běží jen veselé tanečky šílených vědeckých doměnek. No opravdu. Ringerův příběh je k tomu ještě prokládán kapitolami, ve kterých vypráví alternativní epizody ze života skladatele Roberta Schumanna, spisovatele Hermana Melvilla a fyzika Erwina Schrödingera, který na dovolené v Alpách formuluje svůj objev nerelativistických vlnových rovnic pro popis hmotných částic. A jak ještě příběh skákal napříč postavami a časovými úseky, zdálo se, že je skoro nemožné v nich vytvořit spojitost. Ta však na konci románu naštěstí vznikla a upřímně mě překvapila!
Crumey se svými čtenáři hraje hru, která stále vyvolává nové a nové otázky nad vším, co přečteme. Předhazuje nám své představy o náhodách, času a předurčením takovým bezstarostýnm způsobem jako když si kotě hraje s klubíčkem. Jaké by to bylo, kdyby Johannes Brahms zůstal jen u hraní v pochybných lokálech? Slyšeli bychom někdy o Thomasu Mannovi, kdyby se jeho prvotina Buddenbrookovi neprosadila? Ve velrybě se vyprávění stalo sérii náhod, které si čtenář může vlastně interpretovat jak chce a všechny jsou skutečné do té míry, do jaké ji vidět chceme.
Když pominu zajímavý koncept a rafinovanost příběhu, postrádá Crumeyho poněkud plochý styl psaní překvapivost a jeho příběh je natolik přesycen informacemi a nápady, až to může vést k pocitu přetíženoti. Je to opravdu velmi náročné čtení, ale pozornost si udržíte díky napětí i občasnému humoru. Spisovatel je taktéž velmi důkladný, precizní a rád zachází do detailů. Všechny jeho vlastnosti se v Schrodingerově velrybě odrážejí velkou měrou.
Je to opravdu poctivá science fiction. Buď ji zhltnete celou naráz a nebo nikdy nedočtete do konce. Nehodí se pro každého a určitě se najde spousta těch, kterým prostě nesedne. Ne kvůli tomu, jak Crumey píše, ale spíš kvůli tématům, jakými se zaobírá. Kniha má opravdu ohromný přesah do filozofie, historie, vědy a vlastně i politiky. V tom tkví její přednost a zároveň i kámen úrazu, protože při čtení se sice dozvídáte spoustu nových a zajímavých věcí, ale ony se tak nějak neustále pletou do té hlavní dějové linie, až to bývá chaotické. Jakoby už nestačil příběh sám.
Většinou se ráda nechávám mást a překvapovat. Všechno tohle mi Schrodingerova velryba umožnila v té nejlepší možné podobě a v podstatě otevřený závěr knihy byl takovou třešničkou na dortu.
ZA MĚ: 85%
0 komentářů