Recenze: Jacqueline Rayner - Doctor Who: The Stone Rose

Anotace: Mickey objeví v muzeu dva tisíce let starou sochu Rose. Doktorovi je jasné, že se s TARDIS zanedlouho přenesou do starověkého Říma, aby našli tvůrce sochy.. Když se tak však stane, záhy zjišťují, že odhalit tajemství bude komplikovanější, než očekávali. 

Doctor Who je dnes už celosvětovým fenoménem, u kterého se vystřídalo hned několik generací a stále si získává další. Kultovní britský seriál běží s přestávkami již od roku 1963 a postava Doktora se stala nedílnou součástí fantastické popkultury, díky které už nikdy nebudete vnímat šroubováky a telefonní budky stejně jako dřív. Není divu, že seriál následovaly i knihy. Ačkoli v zahraničí vyšly na motivy excentrického chlápka s modrou budkou stovky povídek, v českém a slovenském překladu známe zatím jen dvě - Závoj smutku a Dálecká genarace. Recenzi na první zmíněnou si můžete přečíst i tady na blogu, na druhou se teprve můžete těšit. Teď tu pro vás mám "The Stone Rose", příběh desátého Doktora a jeho společnice Rose, který si tak jako já můžete přečíst volně na internetu.

Příběh začíná, když Mickey ukáže Doktorovi a Rose dva tisíce let starou sochu římské bohyně, která se nápadně podobá Rose. Oba přirozeně naskočí do Tardis (děj se odehrává ještě před tím, než Mickey začal cestovat s nimi) a vyráží do starověkého Říma. Doktor se poušt í do hledání nezvěstného syna zdejšího dobrého muže Gracilia, který zmizel poté, co stál modelem místnímu sochaři, jehož díla jsou vyhlášena pro svou realistickou podobu. Rose však brzy zjistí, že sochařův talent nepramení pouze z jeho dovedností, ale naopak skrývá zlověstnou motivaci.

Pro fanoušky Doctorovských příběhů je kniha jedna velká jízda. Při jejím čtení zaručeně nezůstanete v klidu a přijdete o veškerou svoji vnitřní rovnováhu. Budete si užívat každou stranu, ale zároveň se těšit na konec, abyste konečně mohli vydechnout. Protože sotva se vyřeší jedna věc, vzápětí se vylíhne další, ještě větší a bizardnější problém. Máme tady Doktora, bojujícího s divokými zvířaty, gladiátory i římskými vojáky v Koloseu, džiny, podivně zmutované příšerky, roboty a dokonce se objeví The Beatles. Zkrátka a dobře tahle kniha je jeden velký paradox, a i když jsem občas nechápala, celkem jsem se pobavila.

Kniha však má své mínusy. Tím nejzásadnějším pro mě byl, že Raynerová pravděpodobně ví o cestování časoprostorem kulový a sama si sypala popel na hlavu tím, že příběh zbytečně komplikovala. Místo všech těch šíleností mohla více investovat do vykreslení postav a v některých částech zacházet hlouběji do detailů. Přece jenom si vybrala oblíbeného desátého Doktora, jehož charakter měl potenciál povýšit příběh na vyšší level. Rádoby romantické okamžiky mezi nim a Rose byly prodchnuty všemi emocemi nepřirozeně násilně a formou, kterou bych očekávala spíš u pokleslejší literatury.


Sci-fi s nekonečným potenciálem, obsahující skvělé, ale i brakové příběhy, bravůrně kombinující vážnost s humorem i srdcervoucími emocemi. Když se zkrátka někdo naladí na "Doktorskou" vlnu, pak velice rád přehlíží všechny paradoxy, šílenosti a ostatní věci, které nedávají až tak úplně smysl. A ani trochu se mu nechce vracet zpátky do nudné, všední reality. Jenže ve The Stone Rose jsou všechny tyhle "timey-wimey, wibbley-wobbley sort of things" tak spletité, že by je ani samotný Moffat nerozluštil.

Každopádně jde o dobrodružné, napínavé, vtipné, ironické dílo plné tajemství, překvapení a klasických manýrů milovaného desátého Doctora, což je kombinace, jenž musí každého fanouška nadchnout. Sice je příběh dost spletitý, ale pokud budete dávat jaksepatří pozor, jistě vám nic neunikne.