Na téma: Knihy, ke kterým se vždy ráda vrátím

Znáte ten pocit. Někdo se vás zeptá, jaká je vaše nejoblíbenější knížka a vám se najednou v hlavě zběsile roztočí kolečka. Ti slabší jedinci dojdou až k nervovému zhroucení. Není to tím, že by nevěděli, ale vybrat si v tom nepřeberném množství titulů je prostě nad síly obyčejného smrtelníka. Každá kniha má svůj půvab, je ve své podstatě vznešená a vybrat jen pár z nich může být frustrující.  Chce to důkladně promyslet, pořádně připravit a sebrat odvahu jít s kůži na trh. Já evidentně postrádám pud sebezáchovy (ale za to asi patřím k těm rozhodnějším) a stvořila jsem žebříček svých aktuálně nejoblíbenější knih, které si kdykoliv opět ráda přečtu.


Martin Reiner – Básník/ Román o Ivanu Blatném
Obdivuhodné dílo a poměrně ještě čerstvá novinka na knižním trhu, která hned po svém vydání zaslouženě sklidila pozitivní kritiky a několik prestižních literárních ocenění. Ne, že by tohle muselo znamenalo záruku kvality, ale takhle detailně a poctivě zpracovaný biografický román o životě jednoho básníka, který u piva rád s Nezvalem, Halasem či Chalupeckým debatoval na téma surrealismus a ženské, si své tituly a ceny opravdu zaslouží. A kromě sondy do života Ivana Blatného kniha také skvěle mapuje české literární dějiny 20. století. Klobouk dolů před Martin Reinerem! Samozřejmě jsem knihu nezapomněla vychválit i v recenzi tady na blogu


Nick Cave - Smrt Zajdy Munroa
Nick Cave je  borec. S ironií a bez zbytečných průpovídek stvořil svérazný příběh, plný černého humoru, vulgratit, cynismu, egocentrismu a dalších společensky odpudivých přívlastků s takovým nadhledem, až je nemožné si Zajdu nezamilovat. Obchodní cestující Zajda Munroe má v životě jasno. Stará se jen o to, aby měl pravidelný (tzn.několikrát za den) přísun sexu, alkoholu a drog. Zní to jako ohrané klišé, ale ono je to prostě geniálně zběsilá jízda s brilantními dialogy, komickými scénkami a záplavou úchyláren. Kdo nechce, otáčí oči v sloup a kdo chce, ví, o čem knížka ve skutečnosti je.


Charles Bukowski - Poštovní úřad
První Bukowského román, který čerpal inspiraci z autorových vlastních zkušeností s prací na poště. Kvůli časté absenci byl však propuštěn a po přetení knihy vám bude jasné proč. Hlavní postava je naprosto bezstarostná, nad věcí, neustále pod vlivem alkoholu a následné kocoviny, že není divu, když je denodenně v práci komandován nadřízenými. K tomu samozřejmě patří i pořádná dávka humoru a tak jako u Cava i vulgarity. Je to vlastně taková lidová kniha, ale o věcech, o kterých neradi mluvíme. Proto ho ráda čtu a proto ho miluju, protože Bukowski prostě nemá zábrany a na nic si nehraje.


Woody Allen - Bez peří
Woody Allen je zárukou jak intelektuálního humoru, tak úplných absurdních ztřeštěných příběhů, nad kterými vám zůstane rozum stát. Bez peří je souborem několika na sobě nenávazných povídek, u kterých se budete minimálně přiblble tlemit, maximálně vybuchnete smíchy bez ohledu na to, že jste třeba v autobuse. Jako ve všech ostatních knihách Woody rozbíjí vše, co je lidstvu svaté. Já si sbírku Bez peří vybrala z Woodyho repertoáru hlavně kvůli povídce Děvka z menzy.


Jonas Jonasson - Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 
Asi už jste si všimli, že si libuju především v komicky absurdních příbězích, jejichž hlavní protagonisté s nadhledem a sklenkou kořalky proplouvají svými životy. Přesně takový je i Stoletý stařík Alan Karlsson, na kterého jsem zveřejnila na blogu recenzi, takže není třeba se rozepisovat.


Nicholas Sparks - Zápisník jedné lásky
Otočka o 180 stupňů. I já patřím do fanouškovské základny amerického spisovatele Nicholas Sparkse a jeho romantických příběhů, i když jsou v podstatě pořád stejné. Dívka z lepších kruhů se zamiluje do chlapce z nejnižší třídy a jeji rodiče vztah absolutně neschvalují. Jejich cesty se rozdělí, ale osud je za pár let opět svede dohromady. Náběh na cukrovku, co? Ale Nicholas Sparks tyhle příběhy umí podat takovým způsobem, že se z toho stane epická jízda milostnými vztahy, po kterých v skyru duše budete toužit taky. Nevím čím, ale kniha mě naprosto dostala, stejně tak i filmové zpracování. Velký podíl na tom má i idylické zobrazení života ve 40. letech minulého století v Americe, když teda pominu Noahovo pozdější narukování do války. Opravdu krásný příběh o lásce, při kterém roztaje i ten nejzatrpklejší cynik.


Jakub Arbes - Newtonův mozek
Mám ráda českou literaturu. A úplně nejraději mám autory, kteří jsou trochu jiní než ostatní, svérázní, s vlastní hlavou a když tím přinesou do literatury něco nového. Třeba takový Jakub Arbes, který zavedl nový způsob literární tvorby – romaneto nebo rozluštil tajný deník K. H. Máchy, který popisoval jeho sexuální život (a ukázal ho jako přesný opak romantického spisovatele, že jo). Na Arbesovu Newtonově mozku se mi líbí jeho složitost a kombinace esoterických prvků s přísným vědeckým postupem. Pamatuju si, jak jsem knihu poprvé vzala do rukou. Byla jsem na v posledním ročníku základní školy a po 40 stránkách ji zase odložila s tím, že na tohle fakt nemám. Pak jsem za pár let zkusila znovu a autorův filozofický přesah o smyslu lidského života mě naprosto dostal a konečně jsem ho pochopila.


Další oblíbenci:
Daniel Keyes - Růže pro Algernon
Jane Austen - Pýcha a předsudek
Jonas Jonasson - Analfabetka, která uměla počítat
Nick Cave - A uzřela oslice anděla
Fredrick Backman - Muž jménem Ove, Tady byla Britt-Marie
Woody Allen - Čirá anarchie, Vedlejší příznaky, Vyřídit si účty, Vedlejší účinky
Oscar Wilde - Jak je důležité míti Filipa
...