Recenze: Pascal Mercier - Noční vlak do Lisabonu
Oficiální anotace: Hrdina románu Raimund Gregorius je profesorem starých jazyků na gymnáziu v Bernu. Starší pán se svými návyky a zaběhlými rituály, od kterého nikdo nečeká, že by mohl svůj život ještě nějak změnit. Jednoho rána se však na mostě setká s tajuplnou ženou, jež stojí na zábradlí a trhá na malé kousíčky do řeky jakýsi dopis… žena je pro celý příběh zdánlivě nedůležitá, ale díky ní vše začíná – ve chvíli, kdy na profesorovu zvědavou otázku, jaká že je její rodná řeč, odpoví portugues.
Přemýšleli jste někdy, jaké je to být někým jiným? A jde vůbec poznat život někoho jiného? - "Představivost je naše útočiště", říká Raimund Gregorius, hlavní hrdina románu Noční vlak do Lisabonu. Jeho autor Pascal Mercier vytvořil opravdu silný příběh o tom, že život můžeme změnit v každém věku.
V knize se nám naskytá zcela mimořádná výzva podívat se na svět jinak, zejména na ten vnitřní. Je to příběh o tom, jak svůj život prožíváme nebo neprožíváme, o tom, kdo jsme a jaké nesčetné úrovně identity v sobě ukrýváme.
Určitě to taky znáte. Čtete knihu a máte pocit, že autor skrze svá slova promlouvá přímo k vám. Přesně tohle zažil i hlavní hrdina románu, milovník mrtvých jazyků Raimud Gregorius, přezdívaný Papyrus nebo Mundus. Žije si ve svém malém stereotypním světě,svázaný železnými zvyklostmi a pravidly. Každé ráno ve stejný čas prochází přes stejný most na stejné místo - bernské gymnázium, kde vyučuje latinu, řečtinu a hebrejštinu. Při jedné z jeho cest do práce potká na mostě neznámou ženu, jejichž setkání Gregoriousovi změní od základů život. Je fascinován jejím portugalským přízvukem, jehož libozvučné tóny mu zní v uších po celý den. V malém antikvariátu jej objeví nenápadnou knížku, svazek myšlenek a úvah portugalského autora Amadea Inácia de Almeida Prado, uznávaného lékaře a filozofa. Jeho slova jej zaujmou natolik, že zcela spontánně opustí vše, čím dosud byl a vydá se nočním vlakem do Lisabonu na stopu záhadnému spisovateli, který mu promlouval z duše.
Zdlouhavá a melancholická atmosféra knihy vám spolu s filozofickými úvahami čtení trochu zpomalí, ale za tu "námahu" to stojí. Nikde jinde jsem zatím nepostřehla tak nádherně barvité vykreslení pocitů, jako v tomto díle. Nejenom, že vás donutí zamyslet se nad zcela obyčejnými věcmi, které nás běžně nenapadnou, ale je také jakousi sondou do Portugalských dějin. Čím více Gregorius o Pradovi odhalí, tí více se dovídáme i o přísné diktatuře politika a prezidenta Antónia Salazara.
Mercier ve čtyřech velkých kapitolách téměř detailně popisuje každý Mundusův krok, což knize dodává stálý rytmus. Vzhledem k poutavému začátku, který vás pěkně vtáhne do děje, jsem očekávala i nějaký zajímavý zvrat na konci. Žádného jsem se ale nedočkala. V necelé polovině knihy, konkrétně v druhé kapitole (tzn. od stránky 107), začne příběh ztrácet na gradaci a je tak trochu nudný. I přesto se románu nedá upřít jeho kouzlo, které spočívá v množství úvah o svém vlastním bytí. Během čtení těcho 442 stran jsem si na papírek zaznamenávala konkrétní stránky, abych si některé úvahy mohla přečíst znovu a pořádně se nad nimi zamyslet. Pro ukázku jedna z nich:
"Když čtu noviny, poslouchám rádio nebo v kavárně dávám pozor, co si lidé říkají, pociťuji čím dál častěji rozmrzelost, ba znechucení z těch pořád stejných slov, psaných nebo mluvených - kvůli těm stále stejným obratům, floskulím a metaforám. A nejhorší je to, když naslouchám sám sobě, zjišťuju, že i já říkám věčně totéž. Jsou tak strašlivě ošuntělá a vybydlená, ta slova, opotřebovaná po milionkrát opakovaném použití. Mají ještě vůbec nějaký význam? Samozřejmě, výměna slov funguje, lidi podle nich jednají, smějí se a pláčou, jdou doleva nebo doprava, číšník přináší kávu nebo čaj. Otázka zní: Vyjadřují ještě myšlenky? Nebo jsou to jen shluky hlásek s jistým účinkem, a ty ženou lidi sem či tam, protože vyryté stopy tlachání ustavičně prosvítají?"
Pokud už máte plné zuby YA knih, určitě doporučuji si Noční vlak do Lisabonu přečíst. Co bych však nedoporučila ani největšímu nepříteli je stejnojmenný film, který byl na základě knihy minulý rok natočen. Kdybych byla nepřečetla knihu, vůbec by mě děj neoslovil. Hned od začátku nabere až příliš rychlý spád, který je navíc úplně jiný, než v knize. Tohle přesně ten případ, kdy je kniha 10000x lepší než film!
Zdroj: csfd
ZA MĚ: 85%
Zdroj: csfd
0 komentářů